Z řidiče chodce neuděláš...
Tak jsem zjistila, že z mého drahého protějšku nikdy chodec nebude a přitom jsem se tak snažila mu vysvětlit výhody pěšího přesunu.
Ale k věci. Jak si tak jel jeden den městem a zastavil na křižovatce, tak do něj nějaký tupec, ignorant.. ( další výrazy co použil publikovat nebudu, vzhledem k tomu, že jsem jemná dáma)..takže ten tupec nedával pozor a vrazil do něj zezadu.. Chudák tupec měl auto zrušený, ale manželův " milášek " je krapet větší teréní fešák, takže to odnesl jen s naprasknutým nárazníkem, rozbitým světlem a upadlým výfukem...uf...Ale i tak se můj drahý protějšek musel se svým " miláškem" rozloučit...myslím si, že se slzami v očích ho zanechal v servisu, kde mu sdělili, že se bude čekat týden možná i dva než příjdou objednané náhradní díly.
Nu což, ono by se to snad bez " miláška" i nějak vydrželo, ale jakpak on se ráno dostane k "miláškovi č. 2" což je náš chlebodárce-kamion, který má zaparkovaný v nedaleké fabrice.
Chodil a přemýšlel jak to udělat a vzpoměl si, že v garáži mu stojí jakýsi starý motocykl - babeta či co. Tak šel do garáže babetku vyzkoušet. Strávil tam s ní půl dne, i mě si na pomoc zavolal, abych mu u čehosi přidržela svíčku a podala info jestli od ní jde jiskra...ale ať se snašil jak chtěl, tu potvůrku k pohybu nepřiměl.
Přišel domů chudáček zoufalý, co on si počne, když musí v 7,00 hod se svým "miláškem č.2" vyjet na cesty. A tak přestože jsem blondýna občas mě i napadne spásný napad jako zrovna v tu chvíli a říkám: " Ladi, za rohem našeho domu je zastávka autobusu. Tam nastoupíš, pojedeš 4 zastávky a ten autobus ti zastaví přímo u té fabriky kde parkuješ." Jéé, manžel ožil, nevím, jestli do toho dne měl ponětí o existenci MHD, rozhodně ale netušil, že nám něco takového zastavuje hned za domem. Ale za chvíli se zamyslel a povídá: " No jo, ale zastaví před tou fabrikou a já auto parkuji na druhé straně. Myslíš, že by ten řidič nemohl zajet za roh?"
Dcera se po celou dobu naší debaty usmívala, ale když uslyšela tuto jeho větu tak vyprskla smíchy. Tatínek po ní šlehl pohledem se slovy:" Čemu se jako směješ, víš jak je to ještě daleko? Aspoň kilometr."
Každopádně si myslím, že strávil bezesnou noc, jestlipak se autobusem ke svému " miláškovi č.2" dostane...
..Dostal...Hned mi volal a vzrušeně vyprávěl o cestě autobusem a jak se vrátní divili, že jde pěšky..prostě asi zažil malé dobrodružství...ale ještě jednu radostnou zprávu měl. Volala mu nějaká autopůjčovna, že vzhledem k tomu, že miláška č.1" má napsaného na firmu jako služební, tak má nárok zdarma na půjčení náhradního vozidla dokud nebude jeho "milášek" opět fit.
Šťastnějšího jsem ho vážně dlouho neslyšela:-)