Veselský pohár 2009
V prvé řadě musím podotknout, že už bylo na mále a Domča s gymnastikou skončila. Ani já jsem nepočítala, když jsem jí před rokem přihlašovala, že to bude tak náročné.
Poprvé chtěla skončit při neúspěchu na jarních závodech a podruhé, když přijela z letního soustředění, které bylo opravdu hodně fyzicky náročné...
Zatím ale vydržela a v poslední době chodí do gymnastiky s chutí. Asi je to tím, že udělala velký pokrok, trenérka ji chválí.
Musím, říct, že při předváděcí hodině pro rodiče, která byla začátkem října jsem také žasla. Při sestavě cvičila s hlavou vzhůru a úsměvem, ramena dozadu - ne jako dříve, když se styděla tak se krčila do sebe a koukala do země...a to dělá opravdu hodně. Prostě si začala věřit a už se tolik nebojí.
Sestavu mají teď skupinovou, tak snad se díky tomu pořádně na závodech otrká a na jaře až opět budou jednotlivci to už zvládne i když po závodech mi říkala, že jí bylo zle, v bříšku měla divný pocit, když viděla tolik lidí a tu porotu. Byly to ale první závody této sezony, budou jezdit každý víkend tak snad se té trémy zbaví. Ale musím, říct, že i já jsem měla žaludeční nervozu, když přišly nařadu. Holky to ale zvládly dobře a byly čtvrté....
nezbytné zkrášlení...
rozcvičení...
nástup...
holky si moc rozumí,jsou super kolektiv....
vyhlášení...
4. místo :-)
po závodech zasloužený obídek...
i my maminky jsme skvělý kolektiv :-)...
taky jsme si obídek za to fandění zasloužily...
A ještě na sebe tady prásknu můj malý faux pas, který se mi na závodech stal:-)...
Chvíli po začátku závodu začal moderátor hlásit, že se našel prstínek z bíleho kovu. Toto hlášení se opakovalo po každém vystoupení, ale nikdo si pro prstýnek nešel. Říkala jsem si v hlavě, že ty děti si ničeho neváží, ani si nezkontrolují, zda jim nechybí...říkala si to asi většina rodičů...Každopádně těsně před ukončením závodů, když už to hlásili snad po desáté mě napadlo kouknout na ruce. No samozřejmě, že byl můj, sklouznul mi z malíčku. Co teď?...Nechtělo se mi pro něj jít před tolika lidmi, budou si myslet, že jsem úplně blbá. Řekla jsem to kamoškám, ty se začalty smát, že to není možný a prý běž si pro něj...tak jsem tedy šla a holky nezklamaly, začaly tleskat, takže snad nebyl nikdo, kdo by neviděl, komu ten dlouho nechtěný prstýnek vlastně patří...na moji obhajobu jen napíši, že hlásili malý dětský prstýnek, tak mě prostě nenapadlo koukat na ruce, nosím jej na malíčku tak je opravdu malý a vzhledem k tomu, že mám prstýnek na každém prstě jsem ani nepostřehla, že mi jeden chybí:-(...
