(Ne)obyčejný příběh jedné obyčejné holky...
Žila, byla jedna obyčejná holka úplně obyčejný život. Když jí bylo 19 let, potkala jednoho úplně obyčejného kluka. Snad mezi nimi byla chvilku i láska, ale spíš šlo jen o pouhé pobláznění. Zjistit to už nestačila, do problémů dospělých spadla příliš brzy – otěhotněla.
Že to není ono, věděla již po pár týdnech chození. Scény co jí ten kluk dělal, byly nesnesitelné, párkrát se s ním rozešla, vždy jí ale „ubrečel“ a to doslova a tak s ním pak už byla víceméně z lítosti. Jenže těhotenstvím se vše změnilo. O tom co jí ten kluk začal provádět se psát nedá, to by byl zase jiný příběh – hororový. Začalo jí peklo na zemi. Došlo to tak daleko, že musela být každou chvíli hospitalizovaná v nemocnici, zdravotně a psychicky na tom byla hodně špatně - prostě troska. Jediná její radost a štěstí v té době bylo těšení se na miminko.
Proč o tom neřekla rodičům? To vážně dnes neví. Chystali pro ně v té době svatbu a ona se asi obávala, co by tomu řekla ta ohromná rodina, kdyby ji zrušila. Na svatbu si odskočila z nemocnice - nic z ní neměla…
Za pár měsíců se jí narodila krásná holčička. Milovala ji od první vteřinky, co jí uviděla. Říkala si, že vše zlé stálo za toto nádherné klubíčko lásky…
Problémy však neustaly, spíš naopak. Naštěstí už to nemělo dlouhé trvání. Brzy si rodiče všimli, že se něco děje a jí se šíleně ulevilo. Pomohli jí z toho všeho se dostat – ještě pár slibů, přemlouvání a výhružek si od něj vyslechla, ale už to na ni neplatilo. Rozvod. Od té doby jako by se po něm slehla zem…
Nesmírně se jí ulevilo. Ovšem nebýt v té době jejich rodičů, dodnes neví, jak by zvládla péči o malou. Ani s kočárkem ven nemohla, jak byla zesláblá. Pomalu se ale začala dávat do kupy, zdraví se vrátilo, začala být opět v pohodě.
Jednoduché to však určitě neměla. Samoživitelka na mateřské dovolené – žádné alimenty. Oblečení pro malou si šila, nebo kupovala v „ sekáči „ doslova musela počítat každou korunu. Díky zdravotním problémům ztratila mléko. Nechtěla ale kupovat obyčejný sunar, šlo jí o to, aby její dcerka měla to nejlepší a nejzdravější a tomu odpovídala i cena. Toto byl její malý luxus a díky tomu si rozhodně už nemohla dovolit kupovat něco pro sebe…nestěžovala si - byla šťastná, protože není větší štěstí na světě než mít zdravé dítě. A zdraví, jak její, tak celé rodiny pro ni je, bylo a bude v žebříčku hodnot vždy na prvním místě!!!!
V té době se zařekla, že už nechce žádného chlapa ani vidět. Ten kluk jí hodně ublížil a něco takového se prostě zapomenout nedá…Čas však plynul a jí pomalu začalo něco chybět – láska.
Dcerce byl něco přes rok, když se jí v životě objevil další muž. Nechtěla však někoho jen pro sebe, bylo pro ni důležité, aby našla i hodného tátu pro malou. To se jí splnilo. Začala být šťastná, měla hodného přítele, pro kterého byla ona i její dcerka na prvním místě. Hned pro ně koupil byt a začali si spokojeně žít jako opravdová rodina. Malá mu ihned začala říkat „ tatínku.“ Přítel byl nejen skvělý chlap, uměl je zajistit i finančně…nečekal, co mu život přinese, jako většina těch co si stěžuje, ale nic pro to nedělá. Vybudoval si z nuly firmu, s kterou mu pomáhala. Dařilo se jim a ona si pomalu začala zvykat na život, kdy nemusí počítat každou korunu. Bylo to příjemné. Časem se jim narodila druhá dcerka, koupili domek, nové auto, jezdili na krásné dovolené.
Jenže podnikání přináší i úskalí a rizika… a v té době přišla docela velká životní rána. Její manžel havaroval v kamionu. Nic se mu naštěstí nestalo. To pro ni bylo nejdůležitější, ale kamion – jejich živobytí to slízl pěkně. Veškeré úspory padly na jeho opravu, prodali auto, vzali si půjčku, aby mohli zaplatit opravu. Chvíli i uvažovali o prodeji domku. Manžel na tom byl v té době hodně psychicky špatně, ale zvládli to spolu a on jí pak děkoval, jaká pro něj byla opora. Pořád mu opakovala, hlavně že se ti nic nestalo. Takovéto situace vztah vždy posílí. Chvíli to trvalo, opět počítala každou korunu, v regálech hledala ty nejlevnější potraviny…zkrátka šetřili, kde mohli…
Časem se jim podařilo odrazit se ode dna, začít opět od nuly. Znovu se jim začalo dařit, možná i víc než dřív…tím by se její příběh dal ukončit, že žili opět všichni šťastně a spokojeně. Rozhodně ale nelítá v oblacích, je realistka a ví, že peníze jsou pomíjivé. Je příjemné je mít, ale ví, jak se žije, když nejsou. Zkusila si to několikrát…Prostě jednou jsi dole, jednou nahoře…
Život šel dál. Měli pěkné manželství, spokojený život, který si určitě po tom všem čím prošla, zasloužila…
První dcerka začala dospívat…a ona si řekla, že už byla hodná až moc dlouho a zažádala si o zvýšení alimentů, protože těch pár korun co si exekučně vybojovala v minulosti, byly prostě směšné…
Měla strach z reakce jejího bývalého, ten jí však překvapil. Choval se mile. Za minulost se jí omluvil. Rozumně se na všem domluvili, začali spolu komunikovat. Chtěl navázat kontakt s dcerou a ona se mu snažila pomoci. Říkala si, že lidé se mění. Teď ale už ví, že nemění, jen se prostě přetvařují. Dcera ovšem neměla zájem o jakýkoli kontakt, byl to pro ni cizí pán, svého tatínka měla. O dceři si hodně psali. Časem jí ale od něj začaly chodit dost osobní e-maily, chvílemi až intimní, rozčílilo jí to a dala to najevo. Nestála o žádné lichotky a vyznání. Zřejmě ho tím naštvala a tak jí skoro v každém e-mailu napsal nějakou uštěpačnou poznámku o tom, jak na něj kouká svrchu, protože je jiná elita - dámička co neví nic o životě, protože si žije v luxusu. ..Co tím luxusem myslí, opravdu neví. Jejich obyčejný řadový domek? Nebo snad to, že ona nechodí do práce, protože prostě pracuje doma, tím že vyřizuje věci kolem firmy? Nejspíš, poněvadž na to měl občas taky hloupé narážky. Napadal taky stále její manželství, podle něj spolu nikdo po 14-ti letech nemůže žít šťastně. Když mu po pár měsících dcera napsala několik slov, tak jí zase vmetl, že jí to určitě vadí, že s ním už dcera komunikuje, ale nic s tím prostě nenadělá. Přitom to byla ona, kdo dcerku přesvědčil, aby mu odpověděla.
Ze začátku měla potřebu se obhajovat, ale jsou lidé, kterým se prostě něco vysvětlit nedá, závidí druhým a z toho pramení jejich zloba. Na ty trapné poznámky už ani nereagovala, jen slušně odpověděla na dotazy ohledně dcery. Když jí přišel mail, s tím, že by dceru chtěl vzít někam na víkend, slušně mu odpověděla, že dcera už moc o rodinné výlety nestojí, takže pochybuje, že by s ním někam jela. Na to ji přišla odpověď, kterou už přejít bez odezvy opravdu nemohla.“ Prý se jí to třeba nelíbí jen na těch jejich luxusních výletech, že s ním by se dcerce na výletě líbilo, protože není všechno zlato, co se třpytí, ale to ona určitě nezná“… Tento e-mail byl poslední kapkou. Co on o nich ví? Jakým právem může soudit její rodinu? Rozčílila se, přece se nenechá stále urážet. V záchvatu vzteku napsala taky několik urážlivých e-mailů. Hrdá na to není, protože tím klesla na jeho úroveň, ale ulevilo se jí nesmírně. Ano, sice jí došla pak sprška urážlivých e-mailů, ale to už jde mimo ni…
Každopádně se o sobě dozvěděla spoustu zajímavých věcí… že neví, co je život obyčejných lidí, že žije v nějakém svém pohádkovém světě, neví co je to tvrdě pracovat a honit se za každou korunou …a spoustu dalších. Reagovat už na to nebude, teď se ukázal v pravém světle a ta jeho zášť, závist, vyplula na povrch. Vyčetl ji, že každé zvýšení alimentů i o 200,- Kč, by znamenalo, že jeho děti budou muset chodit bosé a nahé…k smíchu. Proč? On je silný kuřák. Za kolik krabiček cigaret by byly jedny dětské boty? Prý by si nikdy nemohl jít koupit nějaké drahé oblečení...chudáček ( kolikpak by musel obětovat krabiček cigaret? )..Není snad právě kouření při dnešních cenách luxus? Pro ni určitě ano. Jen tak mimochodem, možná by ho překvapilo, že ona nejraději nakupuje ve výprodejích a na luxusní oblečení si nepotrpí vůbec …na druhou stranu asi opravdu existují lidé, co by ty chudinky svoje děti nechali chodit bosé než by se cigaret vzdali, ale to je každopádně jejich věc….
Tím tento příběh končí…tohoto člověka opět vymaže ze svojí paměti a bude se naplno věnovat jen své rodině a manželovi, kterého i po 14-ti letech velice miluje… Stejně se ale diví, že byla tak naivní a věřila, že se lidé mění. Nyní se přesvědčila, že slaboch zůstane vždy slabochem...
Komentáře
Přehled komentářů
děkuji všem za pěkné komentáře. Původně jsem se už k tomuto nechtěla vyjadřovat, protože co jsem chtěla, to jsem napsala v článku, v němž každé slovíčko je pravdivé ať se to někomu líbí nebo ne. Každopádně je jen a jen moje věc, že si někam napíši svůj životní naprosto pravdivý příběh a jestli s tím má někdo problém, s tím nic nenadělám. Jen chci poprosit, dost bylo urážek na hlavu dotyčného. O to mi vůbec nešlo, protože jak jsem již napsala, za minulost se mi omluvil a to jeho chování nyní, je podle mne spíš k politování. Je to člověk, žijící si ve své úlitě plné zášti vůči lidem, kterým se trošku víc daří. Absolutně neví nic o životě a snad i věří těm svým blábolům které píše. Je mi ho opravdu moc a moc líto.
život je pes...
(Klárka, 2. 11. 2009 16:59)na tvoje stránky jsem se dostala náhodou, mimochodem máš je hezký. nechtěla jsem se do tohoto montovat, situaci neznám, ale nedá mi to. ten chlap byl a podle toho co píše za komentář stále je ubožák.je mi z takových lidí na blití, moje kamarádka zažívala totiž něco podobného.
to je k smichu že
(jirka, 31. 10. 2009 11:00)mila neznama to co jsi tu napsala a bylo toho dost to je tak že opravdu neznaš opravdovej život .A to že ti da každej za pravdu tak to je samozřejme a bneni divu když to tak hezky napišeš ty jsi chudaček a ja jsu te zlej ale ty o mě taky nic neviš tak se hod do klidu a přemyšlej co pišeš ty chudačku nic ve zlem ale jsi prostě elita no a nazdarek
Milá Petro....
(Petr, 5. 10. 2009 14:23)Ze záčátku, jsem přemýšlel, že jsi poněkud změnila žánr čtenářské literatury a z Egypta se přesunula do současnosti, ale pak mě to došlo. Jestli tohleto je pravda, tak přemýšlím co tě tak vyprovokovalo najednou to tady zmínit. Jestli se teda ten dotyčný člověk vůbec nestydí chodit veřejně po zemi, tak mu odkazuji, že chlap co si svůj komplex méněcennosti léčí na ženách, nemá vůbec právo se chlapem nazývat. Bohužel o takové životní trosky asi není nouze. A pokud se jěště po letech tváří, že se vlastně vůbec nic nestalo, tak pak "obdivuji" jeho drzost. Je dobře, že jsi mu to dala najevo a pokud tady toto bylo napsáno, aby si to ten "muž" přečetl a zamyslel se, tak doufám, že to pochopil. V opačném případě nemá smysl cokoliv podnikat a vysvětlování je totální ztráta času. Asi by si měl s ním někdo povykládat a vysvětlit mu, co to jsou mantinely slušného chování. Držím ti palce, aby už dal pokoj a obdivuji tvou snahu urovnat křivdu z mládí….
Co dodat???
(Minnie, 2. 10. 2009 13:12)
Bohužel i takové lidi si občas vtáhneme do života. Musíme to brát jako ponaučení. Určitým lidem nemá smysl cokoliv vysvětlovat, mají svojí "pravdu" a při své jednoduchosti nevidí nic jiného. Zakomplexovaný člověk, kolem sebe kope a připadá mu, že všichni mají lepší a hezčí život. Ale, že každý je zodpovědný sám za sebe už nevidí, bude si rýpat v bebínku a litovat se.
Pryč s takovým chudákem, jinak budeš ztrácet čas i energii a je to zbytečné...spousta věcí mu nikdy nedojde.
Přeji hodně štěstí s milovanou rodinou!
jen chci říct
(Eva, 2. 10. 2009 12:44)Jelikož autorku tohoto článku znám přes dvacet let a toto všechno co je v něm napsáno jsem s ní prožívala,tak mohu potvrdit,že to tak bylo a že na tom byla někdy opravdu hodně špatně.A to jak se má teď a čeho dosáhla,je jen a jen její zásluha.Nikdy se sama nelitovala jak jiní a vždycky všechno dělala pro rodinu a ne pro sebe jak jiní.Ono je vždycky jednodušší se sám sebe litovat a druhým závidět,než udělat něco pro to,aby se jeho rodina a již zmíněné děti měly lépe.A rozhodně je větší chlap ten,co se postará o cizí dítě,než ten co od něj uteče a po patnácti letech si chce hrát na "tátu"!
a jeste neco
(Kveta, 2. 10. 2009 11:25)Nasilnik, zustane vzdy nasilnikem.At uz fyzicky nebo psychicky. Kope kolem sebe nesebevedomy clovek. Ale bozi mlyny melou....
Milá klárko a ostatní...
(Petra, 3. 11. 2009 15:24)