Starověký Egypt a jeho historie
Do tohoto období patří první dvě dynastie (1. a 2.).
Toto období pokračuje po "mystickém" období, kdy jsou za vládce země označováni bozi, polobozi a bájní králové, jako například Král Štír (Škorpión, Serek)... a jako první "skutečný" král na seznamu po těchto bájných králích je muž jménem Meni.
Meni je označován za sjednotitele Horního a Dolního Egypta. Vědci se přou mezi sebou, kdo vlastně byl Meni, jestli bájná postava, nebo jestli muž s tímto jménem skutečně Egypt sjednotil. Někteří egyptologové se domnívají, že Meni je totožný s Narmerem či s Ahou, nebo s oběma dohromady.
V tomto období se vyvinulo z jednotlivých znaků hieroglyficke písmo. Rovněž se v tomto období stanovil řád a zásady pro egyptské umění. Bylo založeno hlavní město Egypta (podle pověstí právě Menim) Memfis, též Menofer, které mělo spojovat Horní a Dolní Egypt (Dnes toto město už nenaleznete. Ikdyž ještě ve 13. století bylo možno spatřit jeho trosky, bylo zasypáno pískem. Leželo zhruba v oblasti 20 km od dnešní Káhiry.).
Nástupem 3. dynastie začíná další, velice slavné období starého Egypta - Stará říše, která se od doby archaické liší hlavně v tom, že faraoni si už nestavějí mastaby, nýbrž jako své hrobky zřizují pyramidy. starého Egypta.
Stará říše....
Stará říše; asi 2650-2150 př.Kr. tedy 3.-6.dynastie. V tomto období králové již nestaví jako své hrobky mastaby, nýbrž pyramidy. Egypt se soustřeďuje na sluneční božstvo- Re. První pyramidu si nechal postavit faraon Džoser.
Za 4. dynastie se stavěly pyramidy v Gíze (Cheopsova, Rachefova, Menkaureho). Konaly se také výboje do Núbie a začínaly se s Núbií prohlubovat obchodní vztahy (Núbie byla bohatá na zlato, slonovinu, otroky atd...) A na jihu ovládali území po druhý nilský přeliv. V 5. dynastii už nestavěli tak velkolepé pyramidy jako za 4. dynastie, ale více se zas soustředili na stavbu chrámů. Pátá dynastie už neměla tak silnou vládu. Za 6. dyn. se Egypt stával méně centralizovaným, zhoršovaly se záplavy a Egypt vstoupil do svého neslavného prvního přechodného období.
Do tohoto období se většinou řadí 7.-10. dynastie. Egypt byl v této době decentralizovaný, a v tomto období zaznamenal velký úpadek oproti bohaté staré říši. Jedním z důvodů proč nastal úpadek Egypta byly zhoršujíci se záplavy, které nakonec vyvrcholily hladomorem.
Ze záznamů je patrno, že se rabovalo a nejspíše už v tomto období byly vykrádány královské hrobky. Z tohoto neslavného období vyvedl Egypt, asi po dvaceti letech král Mentuhotep I. Ten Egypt upevnil a znovusjednoti, a založil tak 11. dynastii a střední říši.
Do tohoto období se řadí faraoni z 11. a 12. dynastie (asi 2135-1785 př. Kr.), počínaje Mentuhotepem I., který Egypt znovusjednotil a získal si autoritu nad celou zemí. Později byl nazýván: druhý sjednotitel Egypta, (po Menim).
Někdy se do období Střední říše řadí pouze 12. dynastie, a 11. ještě do Prvního přechodného období.
Na trůn nastoupil Amenemhet I., patrně byl původně vezír a pak se z nejasných důvodů stal faraonem a on také zavedl titul spoluvládce, asi aby upevnil moc své rodiny na trůně, aby nikdo nemohl odepřít nárok jeho potomků na egyptský trůn.
Za dvanácté dynastie Egypt kvetl. Byly zůrodněny oblasti kolem fajúmské oazy. Také se stavěly různé zavlažovací kanály. Za Senusreta III. (Senvosreta) byly posíleny severovýchodní hranice, konaly se výboje do Núbie. Budoval se systém pevností. Za vlády tohoto panovníka proběhlo sčítaní lidu i reforma daní.
Střední říše končí panováním královny Sobeknofru, která vládla kolem roku 1785 př. Kr.
Ve střední říši se nestavěly tak vekolepé pyramidy jako ve staré říši a proto tyto pyramidy z tohoto období nejsou tak známé jako např. pyramidy v Gíze.
Druhé přechodné období....
Druhé přechodné období je definována rozdělením Egypta - rozpadnutím Obou zemí. Na jeho začátku došlo k opuštění rezidence v Lištu, ležící 32 km jižně od Memfidy, a přenesením královského dvora a sídla vlády do Théb. Konec období nastal dobytím hlavního města hyksóských králů v Avaridě ve východní deltě Ahmosem, králem Théb. Opětovné sjednocení Egypta, jehož Ahmose dosáhl, nebylo přerušeno po dalších 400 let. Tyto dvě události dělí přibližně 150 let. Posledním faraonem sídlícím v Lištu byl pravděpodobně Merneferre Aj (asi 1695 - 1685 př. n. l.), protože byl posledním panovníkem 13. dynastie (podle seznamu králů uvedeného na Turínském papyru), který zanechal nápisy na památkách v Horním i Dolním Egyptě. Dobytí Avaridy můžeme datovat mnohem přesněji, mezi osmnáctý a dvaadvacátý rok vlády Ahmose, tedy v rozmezí let 1532 - 1528 př. n. l.
Druhé přechodné období můžeme rozdělit na dvě části. V první (1797 - 1690 př.n.l.) se panovníkům pravděpodobně dařilo udržet hranice a zajistit bezpečnost země. Ve stejném období ale do delty - hustě osídlené zvláště Asiaty - pronikaly semitské, churritské a árské národy. Egypťané je označovali Hekauchasut (Vládci cizích zemí), což Řekové přeložili jako Hyksós. Usadili se v Avaridě, ze které učinili své hlavní město. Tato invaze spadá zhruba do doby vlády Neferhotepa I. (kolem roku 1720 př.n.l.). Příchodem Hyksósů začíná druhá část Druhého přechodného období.
Podle Manethona založil hyksóský král Šeši (Salitis) 15. dynastii a kolem roku 1650 př.n.l. se nechal korunovat v Memfidě, kterou Hyksósové dobyli. Panovníci této dynastie ovládali celou deltu a zprostředkovaně spravovali i střední Egypt a díky své armádě a spojenectví s núbijskými veliteli mohli také sledovat Horní Egypt a vládce v Thébách. V zemi prosadili své tradice, rabovali chrámy, egyptskou civilizaci ale nezavrhovali. Přejali titulaturu, faraonskou okázalost i hieroglyfické písmo. Tato civilizace, která vládla v Egyptě po dobu dvou dynastií zanechala po sobě významné dědictví - vozy, bronzové zbraně a podpořila rozvoj vědy.
Tuto dynastii založil král Ahmose I. a tak i novou říši, tím že vyhnal Hyksósy z Egypta. Dalším zajímavým panovníkem byl Thutmose I., ten byl prý velikým válečníkem. Ale Thutmose I. předčil jeho nevlastní vnuk Thutmose III., který byl ještě lepším válečníkem a se svým válečným uměním dobyl tak rozsáhlá území, že za jeho časů egyptský vladce (Thutmose III.) vládnul největšímu území v celé historii Egypta.
Thutmose IV. zase nechal opravit Velkou sfingu v Gíze.
Amenhotepu IV. (Achnatonovi) vděčil Egypt za náboženskou reformu, uctívání slunečního kultu. Z té Egypt vyvedl Achnatonův syn Tutan
Po Haremhebově smrti se vlády ujal vezír Ramesse (I.) a tak založil novou dynastii.
Nejvýznamějším králem této dynaste byl Ramesse II. Tento muž byl dobrý válečník známá je jeho bitva u Kadeše. Nechal vystavět spoustu chrámů, ... a mnoho dalších staveb.
Dvacátá první dynastie vládla od roku 1070 do roku 945 př. Kr. Založil ji velekněz thébského božiště Hrihor. Ten sesadil posledního Ramesse XI. a založil boží stát Amonův. Po něm následovalo několik dalších velekněží. Hospodářský úpadek pokračoval. Nedostatek životně důležitých surovin a moc Amonova kněžstva nedokázal žádný z panovníků nevýznamné 21. dynastie nijak odvrátit. Pokusil se o to především Pasbachaenniuta, pokusem přisvojit si funkci Amonova velekněze a Siamon, který dokonce jako první egyptský faraón provdal svou dceru do zahraničí, avšak oba pokusy zkončily bezvýsledně, Egypt stále hospodářsky a politicky upadal.
Dvacátá druhá a dvacátá třetí dynastie vládly od roku 945 do roku 712 př. Kr. Nejznámější panovník je Šešonk I. (Šišak), vojevůdce libyjského vojska, který ovládl Egypt a určil jeho hlavním městem Bubastis (proto někdy Bubastická dynastie). V roce 920 př. Kr. zpustošil a dobyl Jeruzalém a zmocnil se královského pokladu. Tato dynastie byla vystřídána dynastií Taninskou (podle hlavního města Tani), která se rovněž opírala o cizí žoldáky. Za dalších bubastických vládců se říše rozpadla na celou řadu knížectví.
Dvacátá čtvrtá dynastie vládla od roku 724 do roku 712 př. Kr. Nazývala se také dynastií Saiskou. Nejvýznamější panovník byl Bekenrenef (Bokchoris), vládce v městě Sais v nilské deltě. Podařilo se mu znovu sjednotit celý Egypt, byť jen na devět let. Nakonec však byl sám svržen.
Pozdní doba......712-332 př. Kr
sem spadá 25. - 31.dynastie
Ztráta nejdůležitějších oblastí a zdrojů egyptského bohatství. Relativní jednotnost Egypta. Předchozí dynastie připravila možnost přechodu státu k centralizované moci i přesto, že země je silně rozdrobena.Spoustou mocenských center se některým králům daří zemi alespoň částečně sjednotit.
Charakteristickým rysem je také pokus o znovudobytí Sýrie a Palestiny podporou jejich nepřátel a silnou ofenzivní politikou.
Ptolemaiovská doba....332 - 30 př. Kr
Každá velká věc musí skončit velkolepým ohňostrojem. A tak také končí největší civilizace všech dob. Civilizace, která dala světu pyramidy, civilizace, která v dobách, kdy v Evropě naši předci ještě používali pazourek, používala kladky, stavěla lodě a plně ovládala písmo. Egypt v poslední epoše svých dějin naposledy povstal a předvedl světu podívanou, kterou si dodnes připomínáme.
Přestože byl Egypt pod faktickou nadvládou Řecka zachovával si relativní samostatnost. Ptolemaiovská dynastie přijala královskou titulaturu, náboženství, naopak přivedla do Egypta novou kulturu. Velkou změnou bylo rozdělování půdy vojákům za jejich služby v armádě. Tím se do Egypta dostává velká spousta cizích státních příslušníků a ti pomalu vytlačují staroegyptské obyvatelstvo na okraj společnosti. Zakládají si své národní osady a částečně přijímají egyptskou kulturu a náboženství. Egapťané jsou zpočátku bráni jako poražený národ a hlavní slovo mají samozřejmě řekové.
Římská doba....30 př.Kr - 395 po Kr.
Vláda prefektů, jmenovaných císařem.
Byzantská doba.....395 - 640 nl
Egypt po roce 30 př. Kr. zůstal skutečně 700 let podřízen římské moci. Hospodářsky splňoval úlohu obilnice Říma a hlavní město Alexandrie bylo největším střediskem obchodu s východem. Země však pomalu ztrácela svou svébytnou kulturu a příliš se helenizovala – toto začalo již za Ptolemaiovců. Pomalu ztrácela i své náboženství, neboť záhy vniklo na egyptskou půdu náboženství křesťanské a na půdě Egypta vzniklo i mnišství. Řím vládl Egyptu systémem místodržitelů.
V roce 391 po. Kr. byla zničena slavná knihovna v Alexandrii a Alexandrie ustupovala od té doby ze svého místa v popředí helénistické vzdělanosti.
Při rozdělení říše římské v roce 395 po. Kr. připadl Egypt říši byzantské a začal hmotně upadat. Opět se zde vládlo systémem místodržitelských králů.
V roce 600 trpěl Egypt dlouhými vpády perskými.
