Petiny stránky

...Snažili se tělo zachovat takové jaké bylo před smrtí. Mnohým z nás to nahání hrůzu. Ale egyptská víra a jejich chápání života a smrti s mumifikací souviselo. Balzamování těla byla velmi nákladným úkonem. Ne všichni měli dostatek zlatých, stříbrných a bronzových kroužků k zaopatření svého těla po smrti. Podle postavení a úspor zesnulého "mumifikátoři" provedli určitý způsob mumifikaci. Prý se rozlišovali tři základní způsoby. U nejdokonalejšího způsobu mumifikace se nejdříve vytahoval nosní dutinou mozek. Někdy také očnicemi nebo umělými otvory v lebce. To prováděl obvykle nejzkušenější z mumifikátorů - otvírač lebek. kanopy na ukládání orgánů zesnulých. Kolegové zatím vypreparovali všechny vnitřnosti kromě srdce a ledvin.Vnitřnosti se ukládaly do zvláštních alabastrových nádob - kanop a byly spolu s tělem vysušovány a uloženy v hrobce. Dále se tělo několik dní vysušovalo pomocí přírodní sody. Na závěr se omylo palmovým vínem, naplnilo se balíčky přírodní sody a vonnými látkami a opět se zašilo. Jizva byla zakryta voskovou nebo kovovou destičkou. Tělo potřené cedrovým olejem bylo ovázáno lněnými obinadly potřenými pryskyřičnou pastou. Nakonec byla mumie ozdobena šperky, náhrdelníky, prsteny a různými šperky a ochrannými amulety. Do hrobu dávali Egypťané zesnulým věci denní potřeby, to znamená i různé poklady. Nové rentgenové průzkumy prokázaly, že uvnitř mumií jsou skryty další nesmírně cenné poklady. Hodnotu zatím nikdo nedokáže vyčíslit. Některým mumiím byly do očních důlků vsazeny drahokamy. Některé jsou vyplněny vypracovanými šperky ze vzácných kovů a drahokamů. Tyto skvosty se našly například u faraóna Ameophise I, Setiho I a Thutmose III. V tělesných dutinách se nacházejí amulety v podobě skarabů a drahokamových soch. Tělo bylo uloženo v nádherně zdobených dřevěných rakvích ve tvaru těla, někdy byly rakve opatřeny portrétem zesnulého. Při nejlacinějším způsobu se tělo pouze omylo a zakonzervovalo přírodní sodou. Výsledky byly samozřejmě podstatně horší než u prvního způsobu. Vše se provádělo ve zvláštním domě (ve zvláštních dílnách), který byl opředen tajemstvími a předsudky, ale také úctou a strachem. "Mumifikátoři" zaopatřovali těla podle svých znalostí o konzervačních vlastnostech používaných látek a různých technikách. Šlo o velmi složitý rituál. Známe pouze některé magické úkony a modlitby, které mumifikaci doprovázely. Prováděla se také mumifikace různých zvířat - krokodýlů, kočkek, opic, ibisů, býků atd.

Díky mumifikaci byli Egypťané věhlasnými dobrými lékaři, protože mohli podrobně tělo prozkoumat. Umění mumifikace se věnovali mnoho let. Ve středověku se dokonce nabízel prášek z mumie jako dobrý a osvědčený lék. Fungoval prý jako antibiotika, přidával se na otevřené rány. V některých oblastech Indie a Číny se používá v medicíně dodnes.

Jako kuriozitu je možno uvést, že byly velmi zajímavé mumifikační metody malých dětí, byly totiž vkládány do hrnce s medem. Stejně jako ve Starém Babylóně bylo oblíbeným způsobem konzervace vložit mrtvolu do medu nebo do vosku. Například Alexandr Veliký (zemřel v Babylónii) byl nejdříve zalit do medu a teprve po převezení do Memphidy byl nabalzamován po egyptském způsobu.

Mumie mají nevyčíslitelnou hodnotu z vědeckého hlediska.Vyšetření mumií pomocí rentgenu poskytuje mnoho informací o nemocech ve starověku. Zobrazení touto metodou jsou tak podrobná, že vědci získávají informace o jednotlivých tělesných partiích, aniž by museli tělo rozbalit a tím zničit.Vědci tak mohou zjistit například že faraón Ramsess II se holil nebo že Amenophis trpěl bolestmi zubů. Bohužel bylo velké množství mumií faraónů poškozeno zloději. Mají ulomené končetiny atd.